Challenge No. 2: Přespat noc pod širákem.
Cesta byla dlouhá (45 km) a chtěl jsem ji ujet co nejrychleji. Moc mě to nebavilo a ani zpívání písničky z Naruta, kterou nám v Šardicách pouštěl Čerčil a jejíž text je "džitenša, džitenša, koide, koide" a znamená "kolo, kolo, šlapej, šlapej", mě náladu nespravilo.
Food festival je událost se vstupem 100 DKK (345 Kč) a zahrnuje desítky stanů a stánků plných různého jídla a pití. U mnoha stánků lze něco ochutnat, ale porce byly většinou velmi skromné a na místech, kde se rozdávalo jídla víc, se čekala fronta. Ve velkém stanu se zeleninou byly i workshopy a připravil jsem si tam vlastní mrkvový salát.
Myslím, že jsem se zde setkal s celou dánskou kuchyní. Od různých druhů čerstvé zeleniny a ovoce přes jablečné a rebarborové mošty, marmelády a medy, pivo a dezerty po mořské dobroty jako smažený filet, losos nebo chaluhy (těm se ale vyhýbali i Dánové).
Food festival mě trochu zklamal, protože jsem očekával více jídla v ceně vstupu. Po necelých třech hodinách jsem odjel dále na sever do pěkného lesa na pobřeží, chvíli rybařil a přespal pod širákem. "Šumění moře" zní možná romanticky, ale pro Čecha je to spíše zvuk neznámý a v noci děsivý (mě ovšem lahev vína, kterou jsem večer vypil, zbavila všech nepříjemných pocitů). Ráno mě čekal pěkný východ slunce a otravná cesta 67 km zpátky do Horsens, kam jsem přijel odpoledne a značně zmožený.
Více fotek si můžete prohlédnout na https://plus.google.com/u/0/photos/112918761635131300967/albums/5922348113884479489
Žádné komentáře:
Okomentovat